Proč zboží od nás?
- 100% ruční práce
- Upleteno přes 450 000 košů
- Proutěné výrobky na zakázku
Inspirace a novinky e-mailem
Od proutku ke košíku 1: Kdy se na Beskydech sadí proutí?
Je škoda, že se povědomí o tradičním řemesle a krásné práci lidských rukou pomalu vytrácí. Košíkářství je staré tisíce let a stále se bez něj neobejdeme. Výrobky z vrbového proutí nás provázejí od kolébky. Jak na to jdou naši beskydští košíkáři? Připravili jsme pro vás seriál, který vám to ukáže.
Ta dřina, bez které žádný proutěný koš nevznikne, začíná velmi brzy zjara. Sadbou vrbových proutků. Každá rodina košíkářů na ni má vlastní finty. Co ale platí pro všechny stejně – řízky se do země zapichují, když je půda vlhká a kyprá. Někdy je to koncem ledna, jindy až v březnu. V červnu už jsou malé vrby olistěné a do podzimu se vytáhnou do metru, metru a půl.
Pro založení prutníku je potřeba získat kvalitní sadbu. V Čechách se obvykle používají odrůdy amerika (Salix americana), rakovice (Salix purpurea), konopina (Salix vinimalis) a mandlovka (Salix triandra). Liší se barvou kůry, délkou a mohutností prutu i vhodným způsobem zpracování.
Proutí k výsadbě musí být zdravé, bez škůdců a plísní. Stříhají se z něj zhruba čtvrtmetrové sazenice, bez slabých špiček. Někteří košíkáři je moří proti přezimujícím škůdcům, většinou ale dávají přednost „přírodní“ výsadbě. Řízky umisťují do děr připravených kolíkem nebo speciálními vidlemi. Doporučuje se ponechat vždy 2-3 očka nad povrchem půdy.
A poslední krok: mladé vrby se musí chránit před okusem hladovými srnkami. Vrbové proutky lze sklízet už v roce vysazení prutníků, během vegetačního klidu.