Od proutku ke košíku 5: Bez osnovy se nehneme

Proutěné košíky se pletou pořád stejně. A to je na nich krásné. Základ tvoří dýnko, stěny, rukojeť, ucho a třeba i víko. Podle typu a druhu použití se přidávají nohy, vyztužené pásky, přepážky, očka.

Ačkoli pro většinu z nás je léto dobou relaxace, ruce košíkářů rozhodně neodpočívají. Postupy jsou ověřené, ale fantazii proutí meze neklade. Podle techniky pletení rozlišujeme koše se systémem žeber a oplétacích prutů, koše rámové a koše spirálové.

První, co košíkář udělá, je zhotovení osnovy. Promyslí si, jak bude koš vypadat, z kolika žeber ho uplete a začne. Každý prut musí ohnout - buď kleštičkami, naříznutím nožíkem nebo stlačením přes pevnou hranu. Pak ho vplétá do osnovy a stlouká zbijákem. Koš tvaruje při práci, často pomocí formy. Jednoduché není ani napojování vrbových prutů. Schválně, všimněte si, jak nenápadně na sebe u kvalitních košů navazují.

Jak koš nakonec vypadá, záleží na výběru proutí i volbě vazby a jeho okraje, takzvané zavírky. Velmi často se používá plátnová vazba nebo kepr, efektní je anglický výplet či hřebenová vazba.

Nejzkušenější košíkáři by mohli pracovat i poslepu. Tak dobře svou techniku ovládají. Začátky ale nejsou vůbec jednoduché. Kdo se s proutím teprve seznamuje, může se u prvního výrobku potrápit i několik dní. Skutečným mistrům trvá výroba jednoho koše přibližně 3-6 hodin.