Od proutku ke košíku 4: Zbiják, špica, knép

Není nic důležitějšího než šikovné ruce… říká se v chalupách košíkářů. Ale přesto existují nástroje, bez kterých se při pletení řemeslníci neobejdou. Vypadají možná jednoduše a trochu zastarale. Snad právě proto přetrvaly staletí. Dědí se z otce na syna, patina jim vůbec není ke škodě. Právě naopak.

Když košíkář sedí na stoličce, obvykle si na kolena pokládá desku, která se opírá o podlahu. Jakmile vytvoří osnovu, vplétá do ní jednotlivé pruty. Aby pěkně seděly, stlouká je železem neboli zbijákem.

Velké šídlo čili špici používá různě – zahnutou zastrkává pletivo do výpletu, rovnou připevňuje dno košíku k desce, na které pracuje. Hranatá špice se uplatní při zvětšování otvorů.

Po ruce musí být pořádný nůž čili knép, čistič nebo vydělávač. Slouží k začišťování konců prutů uvnitř koše. Ostrou čepel má šikmo zabroušenou a rukojeť dobře tvarovanou pro pohodlné držení.

Pokud je třeba, použije košíkář ruční vrták, kladívko k přibíjení hřebíčků a kleště pro práci s drátem nebo rovnání osnovy.

Některé proutěné košíky se pletou podle formy, aby byla zachována naprosto stejná velikost všech výrobků. I tak je ale na košíkářství nejhezčí, že vše, co pod šikovnýma rukama vznikne, má punc originality a záruku dlouhověkosti.